Historický šemlíř u filmu - díl první: Jak jsem začal

 (všechny postavy a události jsou vymyšlené … tak určitě … )

Když jsem byl malej kluk, chtěl jsem dělat šermíře a to se povedlo! 

Ale teď už jsem velkej kluk a chci natáčet u filmu. Má cesta profesionálního zuppa bojovníka začíná!

Zůstali jsme na to sami, já a Pepé. Po tom malém debaklu s vystoupením jsme na razili na školu, kde se učí šermovat. Prý že Akademie či co. Vede to a vlastní nějakej mlynář, prostě u šermu je možný všechno. Ale ještě než jsem se rozhodl se zapsat, stál jsem si za tím, že mě učitel musí porazit, jinak že nemá smysl, abych tam vůbec chodil. To víte, učit dneska může každá nula že.

To mi Pepé rozmluvil, protože tam byl o jednu lekci napřed, hajzl zase chce bejt za hvězdu. Učitel teda jako že dobrej no, říkal Pepé.

Hned první hodina mě pěkně nasrala, dostal jsem do ruky nějaký debilní párátko, a že jdeme dělat kroky. Na co kroky? Chodit umí i debil, pokud není na vozejku. Dvacet minut jsem stál v takovým, něco jako „jdu srát postoj“ a můžu vám říct, že jsem měl pocit, že mi rupne prdel. I to párátko bylo v ruce celkem těžký. Vůbec to tam nemělo s šermováním nic společného. Jo že ve střehu.

Po hodině jsme šli s novýma lidma do hospody dát si do nosánku. Hospoda House Mouse dobrá knajpa. Na stole ležela pepřenka, protože jsme potřebovali všem ukázat, že já a Pepé jsme největší vikingové, začali jsme ten pepř šňupat.  Pepé to ovšem moc dobře nedal na první dobrou a kejchnul tak mocně, až se zatřásla okna, servírce zavibroval kliťák, a nudle jak námořní lano se rozmázla přes celej stůl.

„Pěkný“ pochválil jsem Pepého „Tak co pánové, kdo další má duši válečníka?“
Pepé mě zastavil „počkej vole! Objednáme tatarák, tam bude víc koření!“ a fakt že jo, bylo.

Dostali jsme na stůl takovou porci hovězího, že bejt to vepřový, tak židům hromadně dorůstaj předkožky a kolem bylo mraky sypkého materiálu.
 

Nová společnost u stolu byla značně nesvá z toho co se blížilo. „Přistupte blíže, přistupte blíže, ten kdo se pobleje ten si to vylíže!“ Zavelel Pepé a já mezitím rozlajnoval koření do úhledných čárek za pomocí kreditky. Mít tak litr, byla by z toho dobrá rulička, mělo by to styl, ale měl jsem sotva kilo.

Přesně jak jsem očekával, u šermířů nejsou žádný ořezávátka a tak všichni svorně začali šňupat, co se jim do rypáků vešlo. Nakejcháno bylo tak mocně a barevně, že by z toho šla udělat francouzská vlajka.

Asi za měsíc těchhle prej základů šermu, přišel na hodinu nějakej týpek v brejlích a tvářil se jako by sežral ježka a ten se právě dostal do poslední zatáčky.

„Nazdar děcka, já jsem Mlynářskej a dneska děláme konkurz na natáčení do filmu“ v ten moment co to dořekl, jsem věděl, že tohle je můj osud, moje cesta. Já a Pepé, dva neohrožení kaskadéři. Kteří válcují svět!

Byl tam s ním ještě nějakej další týpek, někde vedle zahlásil „ten přijel na hucukovi do evropy ty vole“
 

Týpek to slyšel a zahlásil „Mates drž hubu“. Takže se asi znaj.

 Týpek, si říká Goon a vypadá že umí. Vyšvihnul tam před náma nějakou sestavu a řekl, ať zvopakujem, tak jsme vopakovali. Teda jak kdo, Pepé se rozšvihnul hned po druhým kroku, ale je to pašák hned byl na nohou a razil držkou na druhou stranu. Padat to on fakt umí.  

Následně jsme měli nacvičit cokoliv vlastního na ukázku, jak umíme improvizovat. Po pěti minutách  jsme měli nacvičeno a bylo řečeno, ať předvedeme co umíme. Tak jsme se do toho pustili! Pepé se rozjel, jako parní válec, kterému někdo na plyn položil nachcanýho ukroše, že jsem měl co dělat, abych to stíhal nakrejvat. Ale muselo to vypadat fakt akčně. Čepele zvonili, jiskry lítaly a najednou si Pepé zase ustlal. Snažil jsem se zahrát, že to bylo, jakože chtěný, ale bystrému očku mlynářskému to neuteklo.
 

„Další!“ zahučel a já byl fakt nasranej, Pepé to podělal v tý nejnemožnější chvíli.

„Ale co, srát na to, dostaneme se k filmu přes jiný“ nadhodil v šatně.

Za dva dny jsme seděli u mě doma a tahali vodnici, ta k šermu prostě patří, nedovedu si představit Vikingy bez vodní dýmky. A hvízdl mi mail, koukám a čtu, berou mě k filmu! Okamžitě jsem zatřásl s Pepém „čum pičo vole! Jedem natáčet, maž ke kompu a podívej se, co máš za roli!“

Pepé vystřelil jak raketa na druhou stranu Prahy, byl v takovým stavu, že mu nedošlo, že se může klidně podívat na mém PC, ale aspoň cestou vyvětrá“

Za hodinu mi volá „Proč jsem vlastně od tebe odjel?“
„Natáčení vole“
„Jo aha!!“ po chvíli ticha „Hele, ale já tady žádnej mail nemám“
„To musí bejt chyba, asi na mlýně došla voda, tak jim kiksnul generátor a chcípl komp, tam zavolám“

Jenže jsem se dozvěděl, že Pepé není tak úplně vhodným kandidátem na natáčení. S těžkým srdcem jsem mu zavolal „Hele kámo, tebe nechtěj“.
„Tak to jsou čuráci jak temelínský věže, mohli mít dva válečníky, takhle nemaj ani jednoho!“
„Hele ale já do tý školy chodím pravidelně, takže bych to aspoň zkusil a pak ti řekl, jestli to stálo za to nebo za hovno a když začneš chodit taky pravidelně, tak tě třeba příště vezmou taky“ odpověděl jsem.

„Tak to seš pěknej zmrd!“ uslyšel jsem a to bylo naposled, co jsem s Pepém mluvil o šermu.