Historický šemlíř I - Díl druhý: Pivo, čest a krev

Jak se říká, nešikovný maso musí pryč. Když dostanete zásek do ruky, kterej vám zlomí prst nebo rozsekne kůži na kost, je to jen důkaz toho, že něco neumíte. A to my dobře víme. Proto trénujeme zásadně v civilu a bez jakékoliv ochrany. Jizvy jsou o cti a o důkazu mužství. A kdo tvrdí opak, není opravdový šermíř. Jako slyšeli jsme o skupinách, kde taky nepoužívají žádnou ochranu, ale oni po sobě nejdou tak tvrdě jako my. Takže se u toho nezraní a jak retardovaný si musí každou sekvenci nacvičit desetkrát pomalu, než zrychlí, prostě másla, co se bojí krve.

Jako vždycky jsme trénink začali schůzí v hospodě, kde jsme si - za hlasitého skól – dali jedno, dvě až tři pivka, abychom měli jistější ruku. Ono to není žádná sranda mít v ruce pravý meč. Musí vážit aspoň tři kila, aby byl schopný přeseknout koně na dva kusy, i s jezdcem. Je to dokázaný, jinak by to nebylo v každým druhým filmu. Jasně, můžete namítnout, že ve Hře o trůny toho koně nedekapitovali na jeden sek, ale to je fantasy. 

Rozebírali jsme mou novou zbroj, tu černou, epesní. A tak nějak jsem viděl na Pepém, že přemýšlí nad tím, jestli nepřeberu jeho místo. Přece jen on nemá žádnou zbroj. A co by to bylo za velitele, jen v kutně. 

Když jsme rozebrali, co je třeba rozebrat, a dopili, co kapesný dovolilo, vydali jsme se, motajíce se, na trénink. Máme jeden oblíbený plácek, kde na nás nikdo nevidí. Hlavně ani nechceme, aby ostatní okukovali naše techniky. 

Ženský dostaly hole, protože ty svoje meče neunesou a hlavně, během představení budou moct udělat originální fór, jako že tančí u tyče. A taky všechny skupiny musí mít holky bojující s holemi. Vypadá to drsně, nejvíc, když zmlátí všechny chlapy na place. Je to originální a svěží.

Pepé si mě vytáhnul do volného šermu, trénujeme takhle docela často, abychom vypadali dobře v případě, že někdo zapomene, co má vlastně dělat. Dneska do mě Pepé třískal jak Polák do Rusáka. Vypadá to na to, že se opravdu cítí ohrožený v pozici vedoucího. 

Když mě potřetí seknul do boku, tak jsem si ho vzal stranou a poradil mu, ať si sežene plechy, bude moct dělat vikingského rytíře či krále, nebo jinou historicky věrnou postavu. 

Hned druhý den jsem ho potkal, jak z železářství táhne šest kovových kýblů a nýtky, jo, šikovný ruce to on vždycky měl, o tom žádná. Za pár dní z něj bude prvotřídní plechovka.

Na dalším tréninku jsme se věnovali hlavně tomu, co se bude dít na scéně. Pepé jako zkušený herec (jednou hrál v reklamě na lupínky) nás rozestavěl na plac a já, jakožto nejlépe pohybově nadaný jedinec s dostatečnou představivostí na souboje, jsem začal vymýšlet, jak se to celé odehraje. Ale moje nadání spočívá hlavně v tom, že mám nakoukáno z Assassins Creed, jak tam ten Altair dělá vychytávky s mečem. Sehnat tak ty skrytý čepele, to by bylo terno!

Hlavní bylo vymyslet co nejvíc úderný hlášky. Do jedné repliky jsem vymyslel, že holky budou stát opřený o hole a v momentě, kdy Pepé, ve své zářivé zbroji, půjde přepadnout mě, Vikinga, aby mi ukradl křidýlko nebo stehýnko, uvidíme, co bude v Albertu levnější, tak holky začnou zpívat „železo stárne, železo stárne, ono taky železo stárne“ z jedné staré reklamy, to zapůsobí na pamětníky. Budou se u toho svíjet a olizovat ty hole, aby to mělo šmrnc. Jen ty tyče musíme obrousit od záseků, aby neměly držky plný třísek. 

Aby měly holky důvod se na ty hole porvat, tak v jedné scéně budu sedět s Pipi u stolu a Róza přinese lístek a zeptá se na pivo stylem „Do trojky?“, já se na ní podívám a řeknu: „Vy s námi půjdete do trojky? To jste hodná!“ To naštve Rózu, praští mě talířem do hlavy a vystartuje na hospodskou. Prostě neprůstřelná zápletka. 

Pak po jedné scéně, kdy Pepého nakopnu s rozeběhnutím do koulí, zahlásím: „To jsem čekal jinýho tvrďáka,“ a páč jsem Viking, tak ho zabodnu. Gotický rytíř nemůže vyhrát nad Vikingem, to je jasný. Ještě mě napadlo použít na vystoupení sekeru, ať to není jen o mečích a holích. Akorát že Malá Pipi nechtěla svou Fiskarsku oblepit izolačkou, aby to vypadalo dobově. Takže moc manévrovacího prostoru pro další zbraně není.  Nakonec, aby to mělo grády, tak všichni vyskočíme, necháme zahrát buď nějaký rock, nebo disko, začneme na to tančit a dělat, že zbraně jsou hudební nástroje. To bude to nejhustější a nejvtipnější, co se kdy ukáže na scéně.