Historický šemlíř I - díl osmý: In motion

Za deset minut máme jít na plac, atmosféra by se dala krájet, všichni se klepou, vytahuju teda lahvinku dobré medoviny, ta totiž k šermu neodmyslitelně patří. Každej si loknem a já sestavuju bitevní plán. Stala se totiž taková nemilá věc, nemáme secvičíno, takže to musíme naplánovat teď.

Celé to začne nástupem na hudbu, sehnali jsme si fear of the dark, nesmrtelná klasika, to zaujme i starší ročníky. První zaútočí holky na mou osobu, uhnu jedný tyči doprava, pak tu druhou přeskočím saltem vzad, protože mi půjde po nohách. To by mělo zabrat na ženský, pružnej mladej chlap, to je hned jiný pokoukáníčko. Pan mám podkolenky omotaný izolačkou vezme své bourací bojové kladivo, nebo palici, to máte fuk. A zaútočí na Lóru, ta blokuje a já skáču po teploušovi. Heh, teplouš, tak mu odteď budeme říkat. Krajky, fakt debil. 

Ten kryje kladivem hlavu a srazí to na pravý rameno, tam dostane pěstí, hned jak se otočí, tak ho kopnu vší silou do řiti. 

Do toho vletí další kladivo, tomu uhnu tak, že si přidřepnu a poslední ženská na place mu podmete klackem nohy. Já zabodávám. Ne tak změna, to postrádá vtip, jedna dostane koště a vymete podmetenýho z placu pryč. Tak to máme jednoho lapku, jasně budou to lapkové a já počestný pocestný co prodává kurvy, vlastně kurvu, protože jedna musí bejt hodposká. No jasně! Už máme i scénář, jsem prostě dobrej. 

Takže jakmile je první lapka ze scény, tak druhej vyskakuje a skočí na stůl, já za ním a dáme si souboj na stole. Jenže kde sehnat stůl? Zeptáme se zdejších, jestli tu něco nemají. Nejlépe dubového. Souboj končí tak, že posledního lapku skoro dostanu, ale otočím se vítězoslavně do diváků a on mě shodí ze stolu. Pak mě majzne moje zboží přes hlavu holí v domnění, že ji chce lapka zachránit.  Ale on ji okrade a uteče. Nakonec nás všechny vyžene hospodská, protože bude nasraná, že jsme ji udělali v hospodě bordel. 

„Takže otázky?“ zeptal jsem se.
„Jak že to bylo?“ zeptal se pro změnu teplouš.

Odkryl se závěs u podia a kastelán si nás nejdřív vyfotil a pak řekl, že máme začít. „A co muzika?“ odpověděl jsem „nikdo mi nic nedal“ řekl mi a já začal vidět rudě. Lóra pokrčila rameny „nikdo mi to nepřipomněl“ 

„A dnes tu pro vás máme speciální překvapení, Skupinu historického šermu, Blančino Bláto!“ zaznělo do davu a ozval se bujarý potlesk. No tak to jsem teda zvědavej, jak to bez muziky dopadne.

„Tak jsem na to bando“ zavelel jsem a vyběhnul na podium. Ty lidi mi byli nějak zvláštně povědomí, jako bych je už někdy viděl. Ale na to nebyl čas, teď se začíná a já se musím soustředit.

Rána do ksichtu, zlomenej nos, rána přes kolena, reju zlomeným rypákem v zemi, hromada uznalého potlesku a chvály „vidíš, jak mají dobrý efekty? To vypadá, že mu vystřelila krev z nosu!“ Pak jsem ucítil nějaký kopnutí, opět ksicht a černo. 

Proč mě proboha někdo kopnul do hlavy?

Když jsem se probral, už jsme nebyli na podiu, ale za podiem, kastelán zase foťák v ruce, co s tím furt má. „Když jsme viděli, že jsi zapomněl, co máš dělat, tak jsme se rozhodli tě vyřadit“ řekla mi Lóra. „To jste mi klidně mohli říct, jen dělej mrtvolu“ sáhnul jsem si na nos, byl pěkně nakřivo, nejspíš zlomenej. „My nevěděli, co máme dělat, nakonec stejně všichni odešli před koncem, takže jsi ani o nic nepřišel“. 

Fakt výborný, se na to vyseru a budu dělat airsoft ty vole!