Historický šemlíř I - Díl čtvrtý: Fakule

Po návratu z bitvy jsem se snažil jít hodně do sebe, zakoupil jsem na bazaru helmu se sklopným hledím, abych mohl dělat na scéně sklapování hledí. Vypadá to dobře - v každým filmu. Sehnal jsem si pod zbroj vaťák, takže už to tolik nebolí, když dostanu zásah. Abych ovšem nevypadal jako jelito, namaloval jsem liháčem na jedno rameno Thórovo kladivo a na druhý křesťanský kříž, takže už je to vlastně honosná prošívanice. Můžu takhle dělat na scéně jak Vikinga, tak jezuitu, bude záležet, kterou stranou se postavím k lidem.

Jen škoda, že není nic jako vaťák na hlavu, ta helma nepříjemně tlačí do palice. Budu to muset vyřešit molitanem. Pipi má doma na delší čas stopku, kvůli svému nové vzhledu. Pepé se jí snažil přesvědčit, aby si to nenechala zašívat, protože zašitá hlava plastickým stehem nebude vypadat dobově. No poslala ho s tím do prdele, protože až budeme větší skupina, budeme dělat turnaje a tam bude ona jako královna. (Ahoj, já jsem Helmut, opravář komínů, ahoj, já se právě vysprchovala….) No, a královny přece nemůžou mít jizvy na ksichtě. 

Pepé chvíli poležel v nemocnici kvůli podezření na pohmožděné plíce a teď je doma takříkajíc marod. Což mu nezabránilo v tom hledat nějaká vylepšení pro svou zbroj. Takže koupil dalších dvanáct kýblů a začal vyztužovat. 

Lóra svolala válečnou poradu, byla s rodiči na nějakých slavnostech a viděla tam ohnivou show, všechno to natočila a přišla s nápadem, že bychom to mohli dělat taky. Nejvíc se mi líbilo, jak tam na sebe při boji plivali oheň. Bránili se ohni štítem, který pak po zbytek vystoupení trochu hořel. No prostě mazec! To musíme mít taky. Na chvíli jsem se zasnil a viděl se, jak pobíhám po moravském poli s bandaskou plnou lampáku a dštím oheň na nepřátele Koruny české. To muselo drtit morálku jako nic jinýho na světě! 

Od slov nebylo daleko k činům. První trénink nedopadl úplně podle našich představ. Lóra si trochu lokla lampáku. No, a co si budeme nalhávat, během chvíle připomínala fontánu pre Zuzanu. Jen s tím rozdílem, že Zuzana nebyla poblitá a posraná.

Lóru napadlo, že by možná nebylo na škodu se nejdřív naučit plivat vodu, než bude opět pokračovat s lampákem. Za dva týdny to zvládnula bravurně, takže přišel čas na zkoušku ohněm. A zase to nedopadlo tak, jak jsme si představovali, jen tentokrát to bylo trochu horší. Plivnutí ohně byl absolutní námrd. Ale štít ne a ne chytit. Tak jsme ho pořádně polili benzínem do zapalovače, až to z něj kapalo. No štít sice chytil, ale problém tentokrát byl, že ne a ne zhasnout. Pepé ho zahodil, když už byl moc horký. Jen nevím, proč si vybral jediný místo, kde roste keř. Nakonec se nám to podařilo bezpečně uhasit. Takže tudy pro naší ohňovou show cesta taky nevede. Nejlepší nakonec bude zapálit tyč na dvou koncích jako bojový prostředek. 

To jsem si vzal na starost sám, už nechci, aby se něco dalšího takhle podělalo. Točil jsem s tyčí jako šaolinský mnich. Všechno bylo ok do okamžiku, kdy jsem tyč dal za sebe a postavil se do heroické pózy. Spodní konec se mi zamotal do pláště, který jsem si k této příležitosti připravil z druhé záclony. No a ta syntetika tak trochu vzplála. Myslím, že se na ten oheň asi vyserem.