Historický šemlíř I - Díl pátý: Nový člen



Už je to pár dní, co k nám došla vzrušující novinka, a to, že nás chtějí na nějaké oslavě jako šermující skupinu. Byli jsme u vytržení. Pepé doma bušil do kbelíků, holky rýsovaly břicha, já vymýšlel nový souboje. Prostě cvrkot. Taky se k nám přidal nový člen, říkáme mu Filibald. Je to machr na meč a štít a hlavně na hůl! 

Rovnou jsme ho zandali do našeho vystoupení. Protože ovšem nemá vlastní vybavení, tak dostal hnědé tepláky a mikinu, ze které jsme odstříhali gumy, aby to vypadalo historicky. Bude hrát slepce, takže mu, aby to všem došlo, dáme černý brejle. Taky má nejdobovější boty, kožený a s železnou špičkou. Martensky - tuším.

Pepé si ke zbroji pořídil také nový krátký meč, skoro jako dýku, ale ne dýku. Je to zajímavý. Rovnou si  na náš web napsal, že tu zbraň umí používat. Proč by si ji taky jinak pořizoval, že?
Postavil jsem tedy klukům souboj. Hůl proti krátkému dýko-meči. Všechno šlo jako na drátkách, dokud nepřišlo na přetřes, že by si Filibald měl vzít aspoň nějaké svářečské rukavice. „Ne, já pak nemám v háku cit, když mám něco na rukou. To není pro správný válečníky.“ Prý že nás naučí, jak zbroj nepotřebovat vůbec. To rád slyším, aspoň ušetříme na víc zbraní.

Vůbec nám toho přinesl mnoho nového a svěžího. Podle jeho názoru bychom měli pořídit hodně štítů, abychom do nich mohli co nejvíc třískat, občas se nějaký prostě rozpadne. Pak taky vůbec není špatný, když se vykopeme z pódia, kopání do koulí a do zadku prý vždycky přinese úspěch. Taky není na škodu, když je aspoň polovina postav nadraná jako prase. To, aby se mohli potácet, aspoň tam nebudou stát jako ocasy a scéna bude žít.

Pak je potřeba hospodská od rány, která by mohla všechny mlátit koštětem a hrncema a mít hustý hlášky. Nejlepší začátek rvačky je někomu chrstnout něco do obličeje. Už vidím, jak mi holky stříkaj mezi světla horký kafe, to bych byl nasranej a souboj by začal hodně zprudka.
Taky nám pochválil naše těžký meče s tím, že ty lehký jsou pro třasořitky. A taky si máme dávat pozor na nějaký ty elháčka, že s nima není kloudná řeč a že se furt jen hnípou v knížkách, aby měli správně sešitý stehy na hadrech. To popravdě nechápu, jak někdo může ztrácet čas s takovou kravinou? Vždyť to je jasný, že celej středověk je plnej chlapů a ženských, co jen bažili po krvi a chtěli oloupit všechny a všechno.

Filibald nám taky slíbil, že když budeme dobrý, tak že zná hodně lidí od fochu, a tak nebude problém stát se skupinou, co jezdí prestižní kšefty.

No aby měl dnešní trénink smysl, tak jsme celé vystoupení sjeli i se soubojema. Jenže nastal menší problém, kde se vzala, tu se vzala skupinka nějakých Japonců s foťáky a začali si nás fotit. Takže vlastně z tréninku se rovnou stalo první vystoupení. Ihned jsem všem nakázal, aby se chovali přirozeně, že to odjedeme a pak si půjdeme vybrat prachy do klobouku.

Asi do nás vletěl nějaký ten adrenalín nebo co, ale najednou jsem viděl, jak Pepé seknul Filibalda do prstu a že to teda byla mrda. Všude krve jak z vola, Filibald omdléval, já byl nasraný, zmatený ženský vybírali mezi udivenejma Japoncema prachy. Ti sypali, jak to šlo, protože takovou show nečekali. Pepé byl v šoku a čuměl na svou zbraň od krve.
Fakt divočina.

Nakonec to dopadlo přesně tak, jak to Filibald říkal, nemá v ruce cit. Prst i s kostí na dva kusy, protože to nebyla ostrá mečo-dýka, ale tupá, tak to není přeseknutý jako takový, ale předrcený. Takže to bude srůstat dobře rok. Jestli on by se Fil neměl raději dát na šachy. Protože jsme zase o jednoho člena mínus, zadal jsem inzerát na ceský šerm, snad se někdo chytí. http://www.ceskyserm.cz/ForumDetail-2012

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

The forest část první

Historický šemlíř I - Díl první: Jak jsem nasral matku

Historický šemlíř I díl šestý: Volný boj