Olafův blog

Jak plynuly dny, bylo na place pořád víc a víc živo. Dával jsem si pozor, abych nedělal další průsery, ne že by se mi to teda nějak moc dařilo. A na českém šermu a vlastně všude, vyběhla zpráva, že se hledá mamutí počet šermujících bojovníků. Paráda, bude maso! Týhle informace se ale chytla nějaká castingová agentura a začali hojně nadhánět dav lidu. Jenže obyčejného lidu. Který práci se zbraní zná leda z kina a možná jako děti si hráli na louce s klackama.   Jasně že v bandě v jaký jsme byli, jsme se docela už znali, někdo se měl rád, někdo míň, někdo se dokonce i docela rád neměl. Ale hlavní bylo, že mlynářskej dokázal tuhle bandu vždycky nějak ukočírovat, aby všechno klapalo jak má. Musí se nechat, že z toho nesourodého teamu v černém z nás odchoval dobře fungující partu, která měla co ukázat. A přišel den, kdy se na plac dostavila ona mohutná armáda. Kompíci. No do prdele práce. Jen pro představu, aby scéna nějak vypadala, ...

Po tom střeleckém debaklu jsem myslel, že budu navždy vzadu, abych nebyl vidět a nikdo o mě nevěděl. Ale ono ne, dostal jsem pojebáno v ústraní jen tak, aby se neřeklo a tím se celá věc uzavřela. Teda skoro. Od té doby se moje jméno stalo synonymem pro průsery. Ty jo, přece sem slavnej!  Musím se k něčemu přiznat, nesnáším koně. Ne že bych je jako nenáviděl, jen mě tak nějak serou a nemám je rád. No jo tak se přiznávám, bojím se jich jako čert kříže. Tudle jsem byl u kamarádů na statku a měli jsme tam vyjížďku. Pod zadkem jsem měl sedm set kilo salámu s vlastní vůlí a ten šmejd poznal hned, že mu na záda nepatřím.    Takže každá větvička byla doslova moje. Někde v dálce se objevil jezdec na bílém koni (jo zní to jak z LOTRa, ale fakt tam byl) a Honzík se mi pod prdelí začal najednou plašit. Zezadu se ozvalo „Ty jo! Ty seš ale fakt dobrej jezdec!“ pak se Honzík otočil tak, že mi bylo vidět do ksichtu „Aha, tak nejsi“. To jen pro ilustr...

Na place fakt pecka, říkají nám specialisti pro zbraňový boj. Aby mlynář ukázal, jak schopný a vycvičený mužstvo má, tak se přesunujeme výhradně v běhu a na osm. To si vždycky nějaký buzerátor stoupne, pískne a počítá do osmi. A kdo to nestíhá, dává si kliky. Fakt hustý, musíme vypadat jako banda dobře vycvičených válečníků. Kaskadéři sice říkají, že vypadáme jako banda kokotů, ale ti nám jen závidějí a hovno tomu rozumí.  Ani pořádně nevím, co to natáčíme, něco pro žabožroutskej kanál mínus. Brogias nebo tak nějak. Hele nevím jak vy, ale já ajnžto válečník viking, tak nemám rád palný zbraně. Má to logiku, než bys vystřelil na Vikinga, tak tě rozmaže sekerou, jako, jako … nevím k čemu to přirovnat, ale určitě něco pekelně hustýho!  Konečně po mnoha dnech, kdy nám slibovali kruté boje a místo toho jsme dělali jen věšáky na barrandovské kostýmy. Jsme se s velkou pompou pustili do příprav prvních potyček. No proběhlo to tak, že všichni měli černý h...