Olafův blog

"Dobrý den, jsem tady správně na tu jak píšete, nejdrsnější únikovku?" zeptal jsem se. "Zdravíčko, jasně, ale jste tu trochu brzo, je půl třetí a vy to máte od tří" odpověděla mi slečna na recepci. "Teprve dorazí, jsem tu dřív kupodivu, jindy chodím pozdě" usmál jsem se a začal přešlapovat na místě. "To znám, ale u nás je lepší chodit včas, ta naše únikovka je fakt těžká a hodně na hlavu" "Můžu si u vás odskočit?" odhodlal jsem se k nejtrapnějšímu dotazu na světě. Všichni víme, že se na záchod prostě chodí a chodíme tam všichni. Ale jak se máte zeptat na cestu na hajzlík, všichni najednou jsou tak trochu nesví. "Záchod je na chodbě, musíte zatočit doleva pak doprava a druhý dveře" přidala k tomu ještě nucený úsměv. Vidíte ? Všem to vadí.  "Jo a neteče tam moc teplá voda, musí nám opravit karmu" slyšel jsem trochu z dálky. "To nějak přežiju" zahulákal jsem z chodby. Na recepci už jsem měl postavenou Coc...

Ráno se podíváš do zrdcadla a víš že je něco jinak. Už nechodí vesele kolem tebe a nešvitoří ti za zády o tom jaký byl její den. Stačí ti pohled do vaší postele, kde teď leží její milenec, který ti každý večer sprostě krade polštář.  A prdí pod tvou peřinou. A ty se ptáš, kde se stala chyba?   Sven: Kurva je to. Mohl jsi udělat něco víc pro váš vztah   Sven: Nemohl, je to kurva. Kdy se z vašeho "My" stalo "Oni"  Sven: Kurva říkám... Proč jsi hned nepoznal, že tahle dívka není ta ONA?  Sven: říkal ti to každej komu dala, takže všichni tvoji kamarádi Svenova rada : když ti dvacet lidí v ručníku řekne o tvé princezně "ta čubka byla dobrá, zítra točíme pokračování" asi ti věrná nebude, neber si jí, vem si taky ručník. Chtěla si s ním prožít zbytek života, ale on má oči pro jinou. Cítíš se zraněná a myslíš si že nemůžeš znovu milovat? Odkládáš pohled pravdě do očí a pořád věříš že zazvoní telefon?.  Sven: Telefon zazvoní, ale je to dáme žvane...

To si takhle čirou náhodou sedím v letadle a čtu si příručku jak přežít v divočině, kterou si naporoučel můj syn ještě v bezcelní zóně. A najednou s náma jen tak pro prdel spadne letadlo. Probral jsem se celej zapatlanej krví, ale moje není, na to že jsou všichni na sračku, jsem až podezřele v pohodě. Vlastně jsem akorát špinavej. Lucky man! Sakra, kde mám syna? Jo vlastně si vzpomínám, že ho odtáhl nějakej cizí pán. Aerolinky maj zajímavé služby, babysitting po pádu letadla... ? Asi by bylo fajn, ho zkusit najít. Mohlo by se mu stýskat. Co je průser tak jsem spadl v zasněžený oblasti. Celkem frišno pro člověka v tričku. Nevadí, trocha toho otužování ještě nikoho nezabila ne? Palubní jídlo jsem neprozřetelně sežral hned, stejně by se skazilo ne? Takže první pokus nastoupit na veganskou stravu. Jsem v lese a ten dává plno plodů! Den - 2 Celej den jsem vyžíral borůvčí a mám hlad, jako že svinskej hlad. Vzpomněl jsem si na to, že mám u sebe tu příručku mladého sviště. Takž...

Tak jsem se konečně odhodlal zakoupit hru The Forest na službě steam. No čekal jsem od toho pramálo, ale dostal jsem takovou dardu do ksichtu, že se od toho nemůžu odtrhnout. Jako že fakt nemůžu. Točení gayplayů není nic pro mě, takže si to raději dáme textově, člověk si to aspoň může vytisknout a nějak se tím třeba i trochu řídit ve hře. Takže pro začátek. Nejhorší bylo, přežít vůbec první noc, protože najednou máte žízeň nebo hlad. Nebo je vám zima, případně chytnete nějakou srandu, protože jste komplet od krve. Nuže ruče do toho, nebudu to protahovat, jdem na návod. Jak přežít první noc? Nejprve se v letadle nažerte, poberte co pobrat jde a nezapomeňte na sekeru. Ta je vtipně položená na poslední neosouložený člence posádky. 1) jak na jídlo. Nejrychlejší je rybolov (pokud odečtu možnost žrát tyčinky, které jsou většinou v kufrech a hned na začátku v letadle). Buď najdete v nějaké tůňce kopí, prostě dlouhej klacek. A budete lovit ryby. Ryby se případně daj umlátit i s...

Jak plynuly dny, bylo na place pořád víc a víc živo. Dával jsem si pozor, abych nedělal další průsery, ne že by se mi to teda nějak moc dařilo. A na českém šermu a vlastně všude, vyběhla zpráva, že se hledá mamutí počet šermujících bojovníků. Paráda, bude maso! Týhle informace se ale chytla nějaká castingová agentura a začali hojně nadhánět dav lidu. Jenže obyčejného lidu. Který práci se zbraní zná leda z kina a možná jako děti si hráli na louce s klackama.   Jasně že v bandě v jaký jsme byli, jsme se docela už znali, někdo se měl rád, někdo míň, někdo se dokonce i docela rád neměl. Ale hlavní bylo, že mlynářskej dokázal tuhle bandu vždycky nějak ukočírovat, aby všechno klapalo jak má. Musí se nechat, že z toho nesourodého teamu v černém z nás odchoval dobře fungující partu, která měla co ukázat. A přišel den, kdy se na plac dostavila ona mohutná armáda. Kompíci. No do prdele práce. Jen pro představu, aby scéna nějak vypadala, ...

Po tom střeleckém debaklu jsem myslel, že budu navždy vzadu, abych nebyl vidět a nikdo o mě nevěděl. Ale ono ne, dostal jsem pojebáno v ústraní jen tak, aby se neřeklo a tím se celá věc uzavřela. Teda skoro. Od té doby se moje jméno stalo synonymem pro průsery. Ty jo, přece sem slavnej!  Musím se k něčemu přiznat, nesnáším koně. Ne že bych je jako nenáviděl, jen mě tak nějak serou a nemám je rád. No jo tak se přiznávám, bojím se jich jako čert kříže. Tudle jsem byl u kamarádů na statku a měli jsme tam vyjížďku. Pod zadkem jsem měl sedm set kilo salámu s vlastní vůlí a ten šmejd poznal hned, že mu na záda nepatřím.    Takže každá větvička byla doslova moje. Někde v dálce se objevil jezdec na bílém koni (jo zní to jak z LOTRa, ale fakt tam byl) a Honzík se mi pod prdelí začal najednou plašit. Zezadu se ozvalo „Ty jo! Ty seš ale fakt dobrej jezdec!“ pak se Honzík otočil tak, že mi bylo vidět do ksichtu „Aha, tak nejsi“. To jen pro ilustr...