Úniková hra
"Dobrý den, jsem tady správně na tu jak píšete, nejdrsnější únikovku?" zeptal jsem se. "Zdravíčko, jasně, ale jste tu trochu brzo, je půl třetí a vy to máte od tří" odpověděla mi slečna na recepci. "Teprve dorazí, jsem tu dřív kupodivu, jindy chodím pozdě" usmál jsem se a začal přešlapovat na místě. "To znám, ale u nás je lepší chodit včas, ta naše únikovka je fakt těžká a hodně na hlavu" "Můžu si u vás odskočit?" odhodlal jsem se k nejtrapnějšímu dotazu na světě. Všichni víme, že se na záchod prostě chodí a chodíme tam všichni. Ale jak se máte zeptat na cestu na hajzlík, všichni najednou jsou tak trochu nesví. "Záchod je na chodbě, musíte zatočit doleva pak doprava a druhý dveře" přidala k tomu ještě nucený úsměv. Vidíte ? Všem to vadí. "Jo a neteče tam moc teplá voda, musí nám opravit karmu" slyšel jsem trochu z dálky. "To nějak přežiju" zahulákal jsem z chodby. Na recepci už jsem měl postavenou Coc...